Milé kolegyně, milí kolegové,
za posledních několik týdnů jste jistě už mnohokrát slyšeli, že „je normální cítit strach“, i to, že je dobré „čerpat podporu v okruhu blízkých, cvičit a dostatečně spát“. Dovoluji si k takovým a podobným radám a podpůrným doporučením psychologů a terapeutů, která na Vás prší ze všech stran, připojit pár drsných, ale pravdivých slov.
Mediální masáž, které jsme v souvislosti s probíhající pandemií vystaveni, by v nás mohla vyvolávat dojem, že práce s pacienty a klienty byla až do současné chvíle bezpečná, zatímco nyní jsme my, zdravotníci, v permanentním ohrožení. Je dobré si připomenout, že to tak není.
Zaměstnání lékařů, fyzioterapeutů, zdravotních sester a dalších pomáhajících profesí představuje riziko vždy. Naše povolání jsou nejen náročná, ale také nebezpečná. Vždy jsme v nějakém smyslu ohroženi. Zdravotníci tak mohou více než jiné profese i v bezpečnějších časech vnímat život takový, jaký opravdu je.
Konzumní životní styl utváří ve společnosti dojem, že život je parádní lunapark zábav a zážitků, z nichž si můžeme vybírat podle libosti a bez jakéhokoliv rizika. Opak je pravda. Lidský druh se po tisíciletí vyvíjel v přímém ohrožení vlastní existence a homo sapiens je tak geneticky velmi dobře vybaven pro překonávání překážek a smrtelných rizik. „Lehkost bytí“ konzumní civilizace je pouhou iluzí, která v posledních několika desítkách let dovolila lidstvu na chvíli zapomenout, že vzešlo z opravdového boje, boje o přežití.
My zdravotníci o tom víme přece jen o trochu víc než ostatní: setkání s konečností života je pro nás téměř každodenní zkušeností, čelit smrti pacientů je součástí naší práce. Nyní si ale přece jen i my lépe uvědomujeme riziko vlastního ohrožení. Pandemie nám připomíná naši vlastní zranitelnost, ano, smrtelnost. Vrací nás tak, stejně jako celou společnost, k našemu původnímu určení.
Život není luxusní dovolená na planetě Zemi, ale zápas. Zápas o smysl našeho žití, někdy také boj o holý život. Čím dříve se rozpomeneme na to, co naši předkové věděli o tomto životním zápasu až „do hlubin své genetické informace“, tím snáz se budeme vyrovnávat s výzvami dnešních dnů.
Nebojme se. Čelit nebezpečí je normální lidský úděl. Všechny generace lidstva stály vždy tváří v tvář nějakému nebezpečí, často i nebezpečí smrti. Dokážeme ohrožení čelit stejně dobře jako naši otcové a naše matky.
Povzbuzením pro nás může být vědomí, že riziko nákazy představuje zároveň i obrovskou šanci: jak pro jednotlivce (každá infekce může spustit imunitní upgrade organismu), tak i pro celou společnost (pandemie může pomoci nastartovat změny nutné pro přežití lidstva na naší planetě).
Držím nám všem palce, abychom šance této jedinečné chvíle dobře využili.
Martin Konečný
psychiatr a psychoterapeut
Centrum pohybové medicíny Pavla Koláře, 1. duben 2020 Oblastní nemocnice Příbram, 2. duben 2020