MUDr. Martin Konečný

Co je to bolest?

pro Centrum pohybové medicíny Pavla Koláře

  Když cítíme bolest například v místě poranění, subjektivní prožitek je spoluutvářen naší  centrální nervovou soustavou. Neurologové hovoří o efferentní modulaci nebo přímo o psychické složce bolesti. Tím je řečeno, že komplexní prožitek bolesti není vysvětlitelný pouze na základě biologických faktorů působících v místě úrazu nebo následně rozvinutého zánětu. Biologický stav  je neustále modulován bio-psycho-sociální zkušeností. V případě fantomových bolestí je dokonce psychická bolest vlastní podstatou algického stavu.

  Jak může něco tak abstraktního, jako je naše osobní zkušenost, ovlivňovat bolest? Lidský mozek je plastický. Tento základní objev neurobiologie představuje skutečnou revoluci v porozumění našemu chování a prožívání ve zdraví i nemoci. Sto miliard mozkových buněk, neuronů, z nichž každý má několik tisíc napojení na další neurony v různých částech mozku, tzv. synapsí, vytváří složitou biologickou síť, do níž jsou zakódovány – s pomocí téměř tisíce neurohormonů a jejich koncentrací – nejen obsahy našeho vědomí, ale především nevědomé a jen částečně uvědomované tělesné a emoční procesy.

  Velmi zjednodušeně řečeno, každá paměťová stopa v mozku, tzv. engram, zahrnuje konkrétní počet synapsí, tedy napojení jednoho neuronu na druhý. Některé engramy představují jednoduchý kód sestavený z tisíců synapsí převážně umístěných v  hipokampu (jedné z nejstarších částí našeho mozku, která je klíčová pro dlouhodobou paměť), jiné jsou velmi komplikované a zahrnují miliony synapsí v mnoha dalších částech mozku, především v amygdale, mozečku, v mozkové kůře i jinde. Engramy obsahují jak explicitní část paměťové stopy (tu je možné vyjádřit obrazově či verbálně), tak část implicitní, která zahrnuje emoční, motorické a viscerální koreláty naší bio-psycho-sociální zkušenosti.

  Nejrychleji se engramy vytváří v dětství a mnohé z nich ovlivňují naše prožívání až do smrti. Geneze nových engramů je podstatou plasticity mozku. Kódování engramů trvá po celý život. Čím je však mozek starší, tím pomaleji nové engramy tvoří a tím obtížněji se učí novým věcem a zkušenostem. Naopak, paměťová stopa, která se utvořila v prvních měsících či letech našeho vývoje po narození, může i ve stáří spouštět emoční nebo tělesnou reakci, o jejímž původu nemáme žádné povědomí. Přesto ji opakovaně zažíváme. Pokud jsme například jako kojenci prožívali v nějaké situaci opakovaně strach, dýchali povrchově a vytvářeli bolestivé napětí v konkrétní svalové skupině, při kontaktu s obdobnou stresující událostí v dospělosti aktivujeme nevědomě právě tento emočně tělesný korelát engramu utvořeného v dětství.

  Geneze a aktivace engramů a modulace biologických stavů vysvětluje spolupůsobení psycho-sociálních faktorů  z naší osobní historie v každém okamžiku života, když jsme zdraví i nemocní, jak to předpokládali teoretici nevědomí již na přelomu 19. a 20. století. Průkopníky této teorie byli  Sigmund Freud a Carl Gustav Jung a jejich žáci. V moderních systémech zdravotnictví a ve špičkových zdravotnických zařízeních proto spolupracují specialisté somatických oborů s psychiatry a psychology, s psychoanalytiky a psychoterapeuty při léčení mnoha různých onemocnění. Ti pomáhají nemocnému zablokovat či odblokovat emoční i tělesné napětí historických engramů a tak pomáhají snížit subjektivní prožitek bolesti.

  V případě psychiatrické léčby jsou historické engramy blokovány podobně jako například mediátory zánětu při podávání analgetik. Zatímco běžné léky proti bolesti blokují biologické faktory zejména v místě vzniku bolesti, vhodně zvolené psychofarmakum zablokuje psychickou složku algického stavu v centrálním nervovém systému změnou koncentrace mediátorů na synapsích. Působení psychoterapie naopak emoční napětí engramů uvolňuje. Zároveň tak usnadňuje tvorbu adaptivních synaptických propojení, tedy kódování nových engramů, které mohou v některých případech odstranit vlastní příčinu psychické bolesti a výrazně zlepšit kvalitu života nemocného utvořením nového vzorce chování spojeného s novým  engramem.

  Bolest je tedy subjektivně prožívaný stav, který sestává z aktuálního chemického podnětu v místě vzniku bolesti, přenášeného do mozku, kde je modulován osobní bio-psycho-sociální zkušeností. Efferentními nervovými drahami je výsledný komplexní prožitek přenášen zpět do bolestivého místa. Psychiatrická a psychologická terapie mají v léčbě bolesti nezastupitelnou roli působením na její psychickou složku, která bolestivý prožitek významně spoluutváří.        

červen 2019

Přesunout se na začátek